[Logo] cnna.cz - Česká asociace sester

Desátý ročník ankety Moravskoslezská SESTRA 2025 přinesl opět silné příběhy profesionality, empatie a lidskosti. Celkem 36 zdravotních sester převzalo ocenění během slavnostního večera ve čtvrtek 9. října 2025 v Aule VŠB–TUO v Ostravě.
Ocenění byla udělena ve třech kategoriích – Lůžková péče, Ambulantní péče a Ocenění za dlouhodobý přínos v ošetřovatelské péči.
„Práce zdravotníků a ošetřovatelů je velmi namáhavá a odpovědná. Uvědomujeme si to hlavně ve chvílích, kdy je nám těžko a nutně potřebujeme péči pro sebe nebo pro své blízké. Pořádáním ankety jim chceme poděkovat za záchranu zdraví a jasně říct, že si jich opravdu vážíme. Každý z nominovaných příběhů je důkazem profesionality i lidskosti našich zdravotních sester,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Josef Bělica, který převzal záštitu nad desátým ročníkem ankety.
Mezi sestrami oceněnými v této anketě byla i členka prezidia, paní Renata Tydlačková, která získala ocenění v kategorii Dlouhodobý přínos v ošetřovatelské péči. Máme z toho velkou radost a člence prezidia moc gratulujeme stejně, jako i všem ostatním. Děkujeme, že děláte svou práci tak skvěle a těšíme se z vašeho ocenění s vámi.

Název akce:	Specifická ošetřovatelská péče o nehojící se rány a defekty
Datum konání:	23. – 28. ledna 2026
Místo konání:	různá pracoviště
Má akce garanci ČAS?
Je akce zvýhodněná pro členky ČAS?	ne
Podívat se na:	registraci a detail

Proleženiny (dekubity) zůstávají přes veškerý pokrok v medicíně stále vážným problémem. Způsobují utrpení pacientům a dokonce ohrožují jejich životy.
Dekubity (proleženiny, prosezeniny, tlakové vředy či tlakové léze) jsou rány vzniklé na podkladě lokálního působení tlaku na tkáně. Velikost a hloubka dekubitu je dána vzájemnou intenzitou působení tlaku, dobou působení tlaku, celkovým stavem pacienta a vnějšími podmínkami, které při vzniku dekubitu sehrávají rovněž důležitou roli = jakékoliv poškození kůže, které je způsobeno přímým tlakem nebo třecími silami. Dekubitus je lokalizovaná oblast buněčného poškození způsobená poruchou mikrocirkulace a z ní vyplývající hypoxie. Je nutno ji odlišit od poškození kožního krytu v důsledku vlhka (opruzenina, inkontinenční dermatitida) či jiné např. traumatické či tepelně indukované etiologie.
Pro více informací o této problematice navštivte dekubity.eu

Ve dnech 11. – 12. září 2025 proběhly v prostorách EA Congress Hotel Aldis Hradec Králové XXXI. královéhradecké ošetřovatelské dny. Tradičně je pořádá Česká asociace sester – Region Hradec Králové za podpory Fakultní nemocnice Hradec Králové, Ústavu nelékařských studií Lékařské fakulty UK v Hradci Králové a Nadace pro rozvoj v oblasti umělé výživy, metabolismu a gerontologie. Záštitu nad akcí převzal prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR, ministr zdravotnictví ČR a Mgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D., primátorka města Hradec Králové.
Hlavními tématy kongresu byly moderní postupy/trendy v ošetřovatelství, využití IT a AI technologie v ošetřovatelství, péče o tělo a duši zdravotníka – máme se rádi?, ošetřovatelská péče o pacienta s ránou, kazuistiky z ošetřovatelské praxe a vzdělávání.
....přečíst celou zprávu

Dne 2. 9. 2025 proběhlo významné jednání s prezidentem České lékařské komory MUDr. Milanem Kubkem, které bylo iniciované paní poslankyní PhDr. Ivanou Mádlovou, Ph.D., MBA,
Jednání proběhlo v přátelské a konstruktivní atmosféře. Všichni zúčastnění se shodli na společném cíli – zajistit kvalitní a bezpečnou péči pro pacienty a podpořit atraktivitu profese všeobecné sestry, zejména pro mladou generaci. Během schůzky byly vyjasněny rozdíly v terminologii praktická versus všeobecná sestra s tím, že nelze uvažovat o návratu k modelu vzdělávání, který fungoval před 20 lety. Diskutovala se potřeba modernizace a zatraktivnění vzdělávání i praxe. Jednání otevřelo prostor pro další komunikaci mezi profesními organizacemi a ukázalo ochotu hledat společná řešení. Všichni zúčastnění potvrdili zájem o pokračování dialogu a spolupráce v oblasti vzdělávání a postavení sester ve zdravotnictví, a to s důrazem na legislativní úpravy reflektující současné požadavky klinické praxe, nové technologie i potřeby pacientů.

Nový výzkum ukazuje, že onkologické onemocnění znamená nejen závažný zásah do zdraví, ale i do finanční stability domácností. Až polovina domácností s onkologickým pacientem nemá žádnou finanční rezervu pro případ dlouhodobé pracovní neschopnosti, a pokud ano, její medián činí jen několik tisíc korun – oproti 90 000 Kč v běžné populaci.
Zkušenost s rakovinou zásadně mění přístup lidí ke zdraví i financím. Pacienti a jejich blízcí častěji uvažují o pojištění pokrývajícím výpadek příjmů a ideální výši rezervy pro případ výpadku financí vnímají výrazně výš než běžná populace – medián dosahuje 250 000 Kč, pětina by preferovala půl milionu korun.
Dlouhodobá pracovní neschopnost, je u onkologického onemocní a jeho léčby běžná. 80 % dotázaných má zkušenost s výpadkem trvajícím déle než půl roku. Téměř dvě třetiny žádaly o invalidní důchod, přičemž 93 % bylo vyhověno.
Finanční dopady dlouhodobé nemoci vedou ke stresu a zhoršují zdravotní stav – pacienti uvádějí v souvislosti se svou situací běžně zhoršení spánku či fyzických příznaků nemoci či léčby. Vedle omezování výdajů, čerpání nemocenské a úspor, hledají pacienti další zdroje pro své zajištění – obracejí se na stát, neziskové organizace i blízké.
Paní Petra, která onkologickým onemocněním prošla, svou zkušenost popisuje takto: „Pro mne jako žijícího a hospodařícího samostatně, je dlouhodobá pracovní neschopnost a i částečný invalidní důchod, výrazný pokles příjmů. Nalezení částečného pracovního úvazku při zdravotních omezeních a skloubení se zdravotními zákroky a vyšetřeními, je i při vysokoškolském vzdělání těžké.“ Zvýšit si příjem prací při handicapu není vůbec snadné. Česká republika patří k zemím s velmi nízkým počtem částečných úvazku. V EU je jejich průměrný počet přes 20%, ČR nedosahuje ani 10% a tak zůstává na chvostu i přes zvyšující se poptávku.
  Státní pomoc je vnímána jako nedostatečná zejména kvůli délce vyřízení. Přesto si řada pacientů váží její samotné existence. Rostoucí důvěru získávají neziskové organizace – téměř polovina pacientů by jejich pomoc v budoucnu zvažovala.
Výzkum realizoval IPSOS HealthCare ve spolupráci s neziskovou organizací Amelie, z.s. prostřednictvím strukturovaného kvantitativního dotazníku. Sběr dat probíhal od listopadu 2024 do ledna 2025. Výzkumu se zúčastnilo 60 respondentů – onkologičtí pacienti nebo jejich blízcí z celé České republiky. Výsledky byly doplněny o pohled reprezentativního vzorku české populace ve věku 18–65 let (N=1000), zajištěného prostřednictvím interního panelu Ipsos.

Mgr. Petra Krulová, Ph.D.; Místopředsedkyně moravskoslezského regionu
V posledních dnech se znovu rozvířila debata o kompetencích sester. V článku na Novinkách
z 19. 7. 2025 zazněla z úst představitelů České lékařské komory věta, která mě jako sestru hluboce zasáhla: „Většině sester stačí maturita.“
Takový výrok v roce 2025 nejen znevažuje naši odbornost, ale i popírá každodenní realitu zdravotnictví. A co hůř – zazněl z místa, odkud bychom očekávali respekt a partnerský přístup. Jsem všeobecná sestra. Začínala jsem na klasické zdravotnické škole, následně jsem absolvovala vysokoškolské studium, obhájila doktorský titul, prošla si zahraničními zkušenostmi a dnes vedu tým v přímé péči. Zůstávám v každodenním kontaktu s pacienty, klienty i kolegy. A právě proto vím, že vzdělaná a kompetentní sestra není problém. Je součástí řešení.
V Česku sestry nestudují „něco navíc“. Studují to, co je nezbytné k výkonu své profese – buď formou tříletého bakalářského studia na vysoké škole, nebo tříletého vyššího odborného vzdělání zakončeného absolutoriem a titulem DiS. Obě cesty vedou ke stejnému cíli: odborné způsobilosti k výkonu profese všeobecné sestry.
Mnohé z nás následně absolvují specializační vzdělávání, atestace nebo navazující magisterské a doktorské studium. Rozvíjíme se klinicky, technicky i v oblasti digitalizace a inovací. Přesto naše kompetence často nejsou legislativně ukotveny v souladu s reálnou praxí. A když pak slyšíme, že „by stačilo méně“, působí to nejen jako zklamání, ale i jako nepochopení našeho přínosu a odpovědnosti.
Aby bylo jasno: návrat k maturitnímu vzdělávání jako cestě k výkonu povolání všeobecné sestry je nepřijatelný. To už patří minulosti. Neodpovídá nárokům současné péče, kompetencím, které sestry ovládají, ani složitosti systému, v němž pracujeme.